literatura

K francouzské renesanci, za F. Villona další autor:

- Francois Rabelais (rablé)

prozaik, lékař, autor románového cyklu "Gargantua a Pantagruel" (gargantia a pantagriel) - fantazijní vypravování o dvou obrech, otci a synovi, satira na středověk i svou dobu, kritika všeho, co se příčí zdravému rozumu. Zesměšňuje scholastické vzdělání, dogmatismus církve, klášterní prostředí, které sám poznal. F. R. je vynikající vypravěč, mistr slova, satiry a humoru. (ukázka v čítance)

- O generaci mladší Pierre de Ronsard

lyrik, navazující na antickou poezii, autor díla "Sonety Heleně"

- Jeho současník Michel de Montaigne (mišel de monteň)

autor souboru textů "Eseje", zakladatel tohoto žánru. Vysvětluje svůj názor na svět, ideál člověka - rozvíjí své duševní i tělesné síly, je vyrovnaný, přemýšlivý, užívá si darů života, k sobě je kritický, k ostatním velkorysý

esej = (ta i ten) druh mezi uměleckou a odbornou literaturou, pojednává o odborném tématu uměleckým jazykem, osobitým stylem

Španělská renesanční literatura

Najděte si prosím na Google stránku Španělská renesance - Literatura (v jiných jsou chyby) a napište si oba autory do sešitu (a naučte). Ukázky v čítance

Anglická renesanční literatura

Počátky - Geoffrey Chaucer [džefri čósr] - (1340 - 1400)

„Canterburské povídky" [kentrberské] - soubor veršovaných příběhů, rámcová kompozice. Cestou z Londýna do Canterbury si vypráví skupina poutníků - širší společenský rejstřík postav než v Dekameronu, výborné charakteristiky

Hlavní představitel - William Shakespeare (1564 - 1616), nejlepší dramatik všech dob

Zajímavý život si najděte na internetu. Je autor plně renesanční, dílo zcela světské, hrdinové jsou strůjci svého osudu. Dochováno 37 divadelních her (Téměř všechny přeložil J. V. Sládek), 154 sonetů, 2 epické básně. Ovlivnil dramatickou tvorbu na celá další staletí. Dodnes mají jeho hry v repertoáru divadla po celém světě.

3 období: 1. 1591 - 1600: komedie a historická dramata, 2. 1601 - 1608: tragédie, sonety, 3. 1608 - 1612: smíření, hry - romance (prvky komické i tragické) - „Zimní pohádka"

1. HISTORICKÉ HRY: z antiky i anglických dějin - Julius Caesar, Jindřich IV., V., VI., VIII., Richard II., Richard III. - na objednávku Tudorovců, touha po absolutní moci

KOMEDIE: Zkrocení zlé ženy, Sen noci svatojánské, Večer tříkrálový, Komedie plná omylů, Jak se vám líbí, Mnoho povyku pro nic, Kupec benátský, Veselé paničky windsorské, ...

TRAGÉDIE: jediná v tomto období - „Romeo a Julie"

2. TRAGÉDIE: „Othello, benátský mouřenín" - uškrtí svou ženu Desdemonu, kterou podezírá z nevěry. Symbol sobectví - intrikán Jago. „Král Lear" - problematika generačních vztahů. „Mackbeth" - skotský vojevůdce, „Hamlet, kralevic dánský" - nerozhodný, rozpolcený mezi touhou po naplnění vznešených ideálů a pocitem povinnosti potrestat zlo (Hamlet + Ofélie)

Shakespeare jako významný básník: „Sonety": sbírka 154 sonetů/znělek, jež jsou psány blankversem (čistý verš, nerýmovaný pětistopý jamb - typický anglický verš)

Znaky shakespearovského dramatu: - neomezenost látky, času, místa, - zobrazení kladných i záporných lidských vlastností, - ženy jsou samostatně rozhodující, nepodřízené, - příčinou tragédie je člověk nebo náhoda, ne osud, - komické prvky nejsou ostře odděleny od tragických, - jazyk veršovaný se střídá s prózou, lidový jazyk, - typický verš - blankvers

NEZAPOMEŇTE, že k maturitě máte mít přečteného Villona, něco z Dekameronu, Romea a Julii, popř. Hamleta. Kdo má referát, napište mi ho ve Wordu, neopisujte obsahy, ale stručně, vlastními slovy napište, co vás překvapilo, co se vám líbilo nebo nelíbilo. Za referát budete mít normálně známku.

mail: ukoly5acj@seznam.cz

Poslední věc k renesanci: Tato doba zrodila i autory, kteří zpracovali své představy o spravedlivější společnosti: Thomas More - anglický filizof, popravený za velezradu Jindřichem VIII., spis „Utopia" - utopický ostrov, kritika mravů Anglie. Thommaso Campanella - italský filozof, na 27 let odsouzen do žaláře, utopie „Sluneční stát"

RENESANCE a HUMANISMUS U NÁS (70. léta 15. stol. - 20. léta 17. stol., čili celé 16. stol.)

Kvůli husitskému hnutí se nedá hovořit o české renesanci po boku španělské či italské. Nadějný kulturní vývoj se zastavil a trvalo více než 100 let, než se k nám renesance dostala, a to navíc kvůli husitské náboženské ideologii a gotickému dogmatismu v jiné podobě než jinde. Nejedná se tedy o renesanci, ale o český humanismus. Humanisté se stali průkopníky nového světového názoru, studovali antiku a snažili se změnit středověký zájem o Boha v zájem o člověka. Kulturní život je určován měšťanstvem, snaží se vytvořit naučnou lit. v národním jazyce (vzdělavatelská tvorba). Renesanční styl v architektuře a výtvarném umění: Letohrádek královny Anny v královské zahradě Pražského hradu - Belvedér, Schwarzenberský palác, zámek v Litomyšli, Opočně, Velké Losiny aj., náměstí např. v Telči, Jičíně. Na Rudolfově dvoře - jeden z nejlepších malířů Ital Guiseppe Arcimboldo (alegorický portrét Rudolfa II. namalovaný z různých druhů ovoce a rostlin - oslava císaře, vládce nad přírodou a lidmi - najděte si). Hudba - Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic

Literatura - humanismus latinský a český, úbytek veršované tvorby, ale velký rozvoj naučné prózy (právnictví, rétorika, jazykověda, dějepisectví, vojenství, ...)

LATINSKÝ HUMANISMUS

Jan z Rabštejna: vykonával diplomatické služby pro Jiřího z Poděbrad, jeden z prvních českých humanistických autorů, latinská rozprava „Dialogus"

Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic: hlavní představitel latinského humanismu, šlechtic, cestoval, pak žil na svém hradě Hasištejn, básník evropského formátu, velký ohlas mezi učenci mnoha zemí, u nás minimální. „Žaloba/Satira k sv. Václavu na mravy Čechů" - moralizující báseň, „O ubohosti Čech" - báseň, několik traktátů aj.

Jan Dubravius: olomoucký biskup, autor evropského významu. „Rada zvířat" - verš. skladba inspirovaná Smilem Flaškou z Pardubic aj.

Zikmund Hrubý z Jelení: celý život v cizině, vydával díla antických autorů

Jan Campanus Vodňanský: básník, dramatik, autor českých dějin, rektor vysokého učení pražského (hlavní postava románu Zikmunda Wintera „Mistr Kampanus")

Matouš Collin: významný básník, učitel

NÁRODNÍ HUMANISMUS

Zpočátku se tvorba česky píšících humanistických autorů omezovala jen na překlady. Chtěli ukázat, že čeština dokáže vyjádřit stejné hodnoty jako latina.

- Viktorin Kornel ze Všehrd

Z Chrudimi, z měšťanské rodiny, mistr na univerzitě, spisovatel, překladatel a právník

Slavný text "Předmluva" - předmluva k původně latinskému textu Jana Zlatoústého "Knihy o napravení padlého" (byzantský kazatel a teolog). Obsahuje program národního humanismu- cíl: dostat se na úroveň klasické latiny.

"Knihy devatery" ("O právech, súdiech i o dskách země české knihy devatery") - Prosazoval posílení politických práv měst

- Řehoř Hrubý z Jelení

Překladatel z latiny: 1. český překlad díla "Chvála bláznovství" Nizozemce Erasma Rotterdamského + překlady některých italských humanistů

- Mikuláš Konáč z Hodišťkova

překladatel, tiskař

- Typická renesanční zábavná literatura: Hynek z Poděbrad (syn krále Jiřího z Pod.): překlad 11 novel Dekameronu, vlastní veršované skladby „Stesk na ženitbu" a „Májový sen" - smyslové okouzlení láskou (kritika Boh. Hasištejnským)

- Rozvoj české naukové tvorby:

„Gramatika česká v dvojí stránce" - 3 autoři, usilují o zjednodušení pravopisu a tvarosloví
historiografické spisy, kroniky - nepopulárnější, slavná: „Kronika česká"- Václav Hájek z Libočan: čtenářsky mimořádně úspěšná (barvité vypravování), ale faktograficky horší (Co nevěděl, domyslel si),
Tadeáš Hájek z Hájku - do češtiny přeložil „Herbář aneb Bylinář" lékaře Habsburků (Piera Mathioliho), - psal i latinské básně!

- Jan Blahoslav

Významný představitel národního humanismu, zabýval se literaturou, hudbou, historií, filologií, řečnictvím, byl biskup jednoty bratrské, učitel

„Musika" - příručka hudební teorie, upravil desítky písní + své vlastní

spis „Filipika proti misomusům" = proti nepřátelům vyššího vzdělání. Dokazuje význam vzdělání všech (Biskup Jan Augusta tvrdil, že vyšší vzdělání je pro křesťany škodlivé)

překlad Nového zákona, který se stal součástí Bible kralické, užil nejhezčí formu národního jazyka

„Gramatika česká" - komentuje starší příručku tří autorů

- Brzy po smrti Jana Blahoslava přeložila skupina bratrských teologů celou bibli. Moderní českou podobu tak získal i Starý zákon, k němu- Nový zákon v Blahoslavově úpravě. V letech 1579 - 1594 byla bible v tiskárně v Kralicích na Moravě postupně vydána - „Bible kralická" = vzor spisovné češtiny

- DOBA VELESLAVÍNOVA (nebo RUDOLFOVA):

Česká humanistická literatura nabyla velkého rozmachu a dosáhla vysoké úrovně. Vzdělavatelská tvorba se dostává k nejširšímu okruhu lidí = popularizovaný humanismus.

O popularizaci národního humanismu se nejvíc zasloužil Daniel Adam z Veleslavína

= profesor historie, tiskař a nakladatel. Vzal si dceru známého pražského tiskaře Jiřího Melantricha Annu, převzal po něm dílnu a získal šlechtický titul. O jeho velkém významu svědčí i to, že asi 40 autorů napsalo elegii na jeho počest. Nejvýraznější - elegie Jana Campana Vodňanského „Žalozpěv na smrt mistra Daniela z Veleslavína" (Z. Winter: „Mistr Kampanus").

Daniel Adam neusiloval o původní tvorbu, ale překládal. V předmluvách k překladům jsou obsaženy humanistické myšlenky (hlavně vztah k vlasti). Jeho zásluhou vyšlo asi 80 spisů psaných vytříbeným jazykem, které přispěly k ustálení spisovné češtiny. Zaměření je hlavně dějepisné. Vydal např. „Kroniky dvě o založení země české" se svou předmluvou, několik slovníků, např. „Čtyřjazyčný slovník" - k lat., řec. a něm. slovům přiřadil české ekvivalenty.

Jediná původní práce - „Kalendář historický": dny v roce a k nim události z různých dob, funkce vzdělavatelská i zábavná

- Některá díla této doby zůstala v rukopisech a byla vydána až mnohem později. Např. díla Mikuláše Dačického z Heslova, kutnohorského měšťana, utrakvisty. „Paměti" - významně doplňují historickou lit.

- Na počátku 17. stol. jsou více tištěny česky psané knížky lidového čtení

(z lidových vyprávění). Oblíbené byly rozprávky spojené ústřední postavou:

o Palečkovi, šaškovi krále Jiřího z Poděbrad. Je nositelem humoru, pomáhá chudým a ušlechtilým chováním ovlivňuje i své okolí (Jan Neruda - Balada česká, Emanuel Frynta - Moudří blázni). Paleček - původní postava. V německé lit. - vandrovní tovaryš Enšpígl

- cestopisy: 2 původní texty - Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic (vysoce vzdělaný, renesanční osobnost, popraven na Staroměstském nám. za účast na stavovském povstání), Václav Vratislav z Mitrovic (literárně zpracoval svůj pobyt ve vězení v Konstantinopoli). Člověk má poznávat cizí země, aby zkušenostmi obohatil domácí prostředí.

Tak hodně sil, počítám s tím, že umíte renesanci a naučíte se humanismus. Brzy napíšu dotazy a úkoly k četbě.

Referáty: Naty (Důmyslný rytíř don Q...), Jana hotovo, Kuba hotovo, Vendy hotovo, Nela (Příběh jedné lásky), Terka hotovo, Ester (F. L. Věk - 1. díl), postupně Adam (Gulliverovy cesty), Šimon (La Fontainovy Bajky), Tomáš (Misantrop), Filip (Zdravý nemocný), Rosťa (Faust - stačí 1. díl, kdyby to pro tebe bylo náročné), Majda (Divotvorný klobouk), Jirka (Rohovín Čtverrohý)

UPOZORNĚNÍ: Všechny vaše odpovědi, úkoly a referáty budou započítány do závěrečné klasifikace. (i v NJ)

Přeju všem pěkné velikonoční svátky, užijte si je co nejlíp.

Nové téma

BAROKO

Původ slova nevyjasněný, nejčastěji - z portugalského barocco = perla nepravidelných tvarů, o mnoha ploškách, vyjadřuje tak složitost barokního umění. Vzniklo v Itálii a Španělsku v pol. 16. stol., pak se rozšířilo dál. Priority baroka - ohromovat, fascinovat, působit na smysly.

Písemnictví tohoto období je ještě složitější než za humanismu. Pod vlivem společenských událostí se literatura rozdělila na exulantskou a domácí. Tato doba je kontroverzně přijímaná, hlavně u nás. Na jedné straně: nejkrásnější etapa v historii umění, období kulturního rozmachu, na straně druhé (i díky Jiráskovu románu Temno) bylo toto období od Bílé hory po národní obrození považováno za období útlaku, úpadku a likvidace českého národa.

Společenská situace: Napětí mezi českými stavy a Habsburky vedlo r. 1618 v protihabsburské povstání a nakonec k válečnému střetnutí - bitva na Bíl hoře r. 1620. Stavovské povstání poraženo, 27 představitelů povstání popraveno r. 1621 na Staroměstském náměstí. Někteří uprchli do ciziny. Z českého stavovského povstání - proti Habsburkům v Nizozemí, Švédsku, Francii, to vedlo k rozpoutání 30leté války (končí uzavřením vestfálského míru 1648).

Zásadní změny v pobělohorském období: Katolická církev se nechtěla smířit se stavem, který způsobily náboženské reformy, některé země přestaly být závislé na katolické církvi, na papeži. Pro to, aby se z Říma stala opět duchovní metropole světa, udělala maximum. 1. obnovena inkvizice (papežem vedená instituce, sloužící k souzení kacířů), 2. na vrcholu jezuitský řád, 3. obnoven kult svatých, 4. zakládání poutních míst. Metodou ovlivňování se stalo umění, které ohromovalo. Vznikla obdivuhodná díla. Protestanští kněží byli vyhoštěni, byly zavírány nekatolické kostely, vznikaly patenty proti nekatolíkům. Ti utíkali do exilu (až 20 procent populace), hlavně do Polska a Německa. Z nich se vytvořila exulantská větev písemnictví. Protestanti doma byli vystaveni nátlaku rekatolizace (pokatoličťování) - protireformace. Tento úkol plnil jezuitský řád, jehož vliv r. 1620 zesílil. Formou rekatolizace byla misionářská činnost, kázání. Jezuité byli vzdělaní, měli kontakty s cizinou, šířili tak nové poznatky. Jezuitský řád bděl nad veškerým uměním a kulturou. Rekatolizace však probíhala i násilně, byly páleny protestantské knihy ap.

Znaky baroka: 1. monumentalita, snaha ohromit, 2. převládá cit nad rozumem, zaměření do vlastního nitra, nedůvěra v rozum, návrat k Bohu (hrůzy válek, utrpení, znechucení pozemským životem, oslabení optimismu renesance), 3. dynamičnost, dramatičnost, 4. náboženská mystika (tajemnost), 5. kontrasty: nicotný člověk x všemohoucí Bůh, hrůzy válek, utrpení x nadpozemský ráj, krutý ďábel x milostivý Bůh, světlo x stín.

Baroko se uplatňovalo ve všech uměleckých oborech: ARCHITEKTURA - mohutné kopule, oblouky, křivky, důmyslné rozvržení světla a stínu, barvy, zlato, vynikající akustika / kostely, chrámy, měšťanské domy se štíty, morové sloupy na náměstích / zámek Schönbrunn Vídeň, kostel sv. Mikuláše v Praze, Invalidovna v Paříži, ... Od r. 1990 je ČR členem UNESCO, mezi památkami - i poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře u Žďáru nad Sázavou, sloup Nejsvětější Trojice v Olomouci, JČ vesnice - selské baroko Holašovice, zámek Kroměříž / Jan Santini, Kryštof Dientzenhofer a syn Kilián Ignác, Gian Lorenzo Bernini. MALÍŘSTVÍ - barevné kontrasty, šerosvit / Rubens, Rembrandt El Greco, Karel Škréta, Petr Brandl. HUDBA - J. S. Bach, G. F. Händel, A. Vivaldi, J. Mysliveček. SOCHAŘSTVÍ - sochy v pohybu, patetická gesta / Matyáš Braun (sousoší na Karlově mostě, Ctnosti a Neřesti na Kuksu). LITERATURA - aktualizace typicky středověkých žánrů: legenda, duchovní píseň, epos, znaky: alegorie, patos, symboly složité vyjadřování, použití antiteze a hyperboly.

Všechno prosím DO SEŠITU

Referáty mám od Terky, Nely, Jany, Kuby, Venduly. Souhlasí to?

Najděte si barokní památky na internetu, podívejte se na obrázky, popř. obrazy malířů a napište mi ještě další 3 barokní stavby.

Úkol mám jen od některých, dodejte prosím v pondělí.

Baroko v Evropě

ŠPANĚLSKÉ baroko: (Existuje tu tzv. góngorismus dle spisovatele Góngora, je to tendence v poezii, záměrná komplikovanost, nejasnost, neobvyklá slovní spojení, neologismy, metafory (obohacení básnického jazyka)).

Pamatujte si představitele španělské barokní lit.: dramatik Pedro Calderón - navázal na Lope de Vegu, dílo „Život je sen" - veršované filozofické drama o smyslu života, člověk je aktivním tvůrcem svého osudu, dospívá ke křesťanství. Jeho hra u nás upravil J. K. Tyl a V. Nezval

ITALSKÉ baroko: (Tady se objevil tzv. marinismus dle spisovatele Marina, znamená vyumělkovaný, květnatý styl, nabubřelé fráze, povrchní)

Představitel italské barokní lit.: Torquato Tasso - veršovaná nábožensko-hrdinská epopej „Osvobozený Jeruzalém": obraz obléhání a dobytí Jeruzaléma křesťanským vojskem, hl. hrdinka Armida přestupuje před smrtí na křesťanství

ANGLICKÉ baroko: John Milton: „Ztracený ráj" - biblický duchovní epos, vycházející z námětu vyhnání Adama a Eva z ráje. Přeložil J. Jungmann

NĚMECKÉ baroko: zástupce se strašným jménem i názvem díla =), ale byl jedním z nejlepších světových vypravěčů - Hans Jakob Christoffel von Grimmelshausen: románový cyklus „Dobrodružný Simplicius Simplicissimus (Prosťáček Nejprostší), latinsky simplex = jednoduchý, Německo v době 30leté války, hl. hrdina se po prožitých hrůzách uzavírá do svého nitra a stará se o spásu své duše

Čítanka: Osvobozený Jeruzalém, Život je sen, Dobrodružný S... - str.97 - ...!!

Připravte si postupně referáty - Adam (Gulliverovy cesty), Šimon (Bajky La Fontaina), nakonec kdo má Moliera. Dodat má Ester, Rosťa

Připravte se na úkoly k četbě: Závěť, Dekameron, Romeo a Julie (Hamlet)

ČETBA - prosím do pondělí 4. 5.: ZÁVĚŤ - F. Villon

- Co dělat! Člověk nemá viny! - Já miloval, to nezapírám,

Co naložil ti osud, nes! a miloval bych ještě rád,

Osud je vinen, nikdo jiný, teď řemenem však břicho svírám

A já, já zkusil jako pes! a v srdci žal a v břichu hlad,

Když můžeš, odpusť mi a věz: to je pak těžké milovat,

kde chudoby je víc než dost - chceš-li se kochat svými city,

to ví už každé dítě dnes - , dřív o žaloudek musíš dbát,

tam nerodí se samá ctnost. neb k lásce hbitý, jen kdo sytý.

ÚKOLY:

- Ach, kdybych já byl studoval 1. Najděte si v sešitě, jaké básně

v svém mládí bláznivém, můj Bože, Závěť obsahuje (žánrově i tema-

a na dobré se mravy dal, ticky) a napište 3 příklady (báseň o ...)

teď bych měl dům a měkké lože. 2. Vysvětli pomocí ukázek auto-

Však způsobné já dítě? Cože? rovy pocity. 3. Napiš, jaké básně

Já za školu jen chodil, běda! nebo verše se ti v knize líbily.

To slovo bolí jak hrot nože 4. V 1. básni Závěť popisuje své

a skoro dál mi psát už nedá. pocity po propuštění z vězení.

Komu dává vinu, koho chválí?

Která ze tří ukázek je její součástí?

(Zopakujte si znaky villonské balady.)

15. 5. NAPIŠTE SI: Česká barokní literatura

20. léta 17. - 70. léta 18. stol. Je to doba ohromného kulturního rozmachu (i když za nepopiratelné ztráty pro česky hovořící populaci). Po 30leté válce měli pro náš národ větší význam ti, kteří neopustili vlast, než exulanti. Ti později. Tvorba se dělí na exulantskou a domácí.

Představitelé české barokní literatury - 1. EXULANTSKÁ TVORBA (Německo, Polsko, Slovensko)

Pavel Stránský (Polsko) - lat. spis „O státě českém": Dokazuje právo Čechů na vlastní samostatný stát a právo volit svého panovníka.

Pavel Skála ze Zhoře (Německo) - monumentální dílo „Historie církevní" (10 svazků, 16 000 stran!): Obhajoba náboženské svobody

Jiří Třanovský (Slovensko) - kancionál (zpěvník) „Písně duchovní (staré i nové)"

Kancionály se staly oporou duchovního života exulantů a protestantů.

Nejvýznamnější osobností je ale J. A. Komenský. (Nemusíte si pamatovat život, píšu to spíš pro zajímavost, nemusíte si pamatovat roky, kdy se kam stěhoval, ale spojte si jeho jméno s různými místy v Evropě.). podstatné je dílo.

JAN AMOS KOMENSKÝ lat. Comenius (1592 - 1670)

Umělecky nejvýraznější osobnost exulantské literatury a celého staročeského písemnictví, evropský vzdělanec, biskup jednoty bratrské, filozof, pedagog, historik, překladatel, spisovatel.

Narodil se asi v Nivnici u Uherského Brodu, po smrti rodičů vyrůstá u tety ve Strážnici, tady a v Přerově navštěvuje bratrské školy. Díky svému nadání je vybrán, aby pokračoval ve studiu na protestantských školách v Německu (Herborn, Heidelberg). Tady poznal, jak pokročilo u jiných národů vědecké bádání, a rozhodl se, že se bude věnovat vědě, aby jeho vlast nezůstávala pozadu. Pobělohorské události ho však obrátily jiným směrem, k reformě výchovy a vyučování. Po návratu z Německa byl učitelem a bratrským knězem v Přerově a Fulneku. 1621 se skrývá na různých místech Čech a Moravy (jako nekatolický duchovní a před španělským vojskem). 1622 mu žena a dvě děti umírají v Přerově na mor, za rok je zničena jeho knihovna ve Fulneku jako kacířská.

Po vydání ostrých nařízení proti nekatolíkům odchází r. 1628 s ostatními členy jednoty do exilu do polského Lešna. Tady má dobré podmínky pro práci, je zvolen 1. biskupem bratrské církve, vzniká tu velká část jeho děl. Postupně se stává známým po celé Evropě, je zván na různé univerzity. Lešno je ale i místem tragédií: umírá (1648) 2. manželka a umírají i naděje na návrat do vlasti (po uzavření vestfálského míru). 1641 - 1648 žije v Anglii a ve Švédsku, 1648 - návrat do Lešna (smrt ženy), 1649 - 3. sňatek, 1650 - 1654 žije v Uhrách

1656 mu při vojenském drancování za švédsko-polské války shořel dům a knihovna s cennými rukopisy (i 30 let shromažďovaný materiál k Slovníku jazyka českého). Z této ztráty se už nevzpamatoval.

S 3. manželkou a dětmi žije od r. 1656 do smrti v Holandsku v Amsterodamu, hmotně zajištěn, obklopen úctou, věnuje se literární činnosti. Pohřben je v holandském Naardenu. Pod tlakem trvalého pobytu v cizině byl nucen přejít od češtiny k latině.

DÍLO

1. oblast umělecká, 2. oblast pedagogická, 3. oblast pansofická (vševědná)

Pansofická díla:

Mají spíš utopický charakter. Chtěl uspořádat veškeré vědecké poznatky své doby v jeden celek (pokusy o encyklopedii). Protože umění a věda povznáší, mělo to přinést překonání všech rozporů světa a vést k věčnému míru.

Pedagogické práce:

J. A. K. přicházel s principy ve své době převratnými, mnohé platí dodnes: -stejné možnosti vzdělání pro všechny, -dovršení školního vzdělání poznáváním cizích zemí, -učit se s porozuměním, -rozvíjet stránku duchovní i fyzickou, -postupovat od jednoduchého ke složitějšímu, -od konkrétního k abstraktnímu,- výchova a vzdělání je složitý proces počínající v rodině přes různé typy škol k samostudiu - celoživotní vzdělání apod.

„Informatorium školy mateřské" - věnované matkám a chůvám

„Brána jazyků otevřená" - světově proslulá učebnice latiny

„Orbis pictus" („Svět v obrazech") - zjednodušená školní příručka s ilustracemi, latinsko-německá

„Škola hrou" (někdy překládaná jako Škola na jevišti) - myšlenka vytvořit dramatizaci učiva, rozvíjet smyslové schopnosti

„Didactica magna" (Velká didaktika) - nejvíc ceněná, původně česky, pak latinsky. Zde - nejzásadnější závěry.

Dosáhl silného vlivu u nás i ve světě - považován za UČITELE NÁRODU

Umělecká díla: verše i próza

„O poezii české" - teoretický spis, usiloval o vytvoření vyššího stylu zavedením časomíry = princip řazení slov do rytmických řad dle délky slabik (i za NO, ale neujala se - rozpor s normálním přízvukem)

„Kancionál" - sbírka duchovních písní, upravené starší + přes 100 vlastních

„Listové do nebe" - soubor 5 smyšlených dopisů chudých a bohatých Ježíši Kristovi

„Kšaft umírající matky, Jednoty bratrské" (závěť) - vznik po vestfálském míru, po pohasnutí nadějí na návrat. Jednota = matka, loučí se a odkazuje národu to nejdůležitější z jeho duchovní tradice, věří ve šťastnou budoucnost

„Labyrint světa a ráj srdce" - vrchol české alegorické a satirické literatury, alegorie poutníka, pozorujícího svět, aby si vybral povolání. vydá se na cestu městem, které představuje celý svět. Má 2 průvodce - Vševěda Všudybuda a Mámila. Ti ho matou, nechtějí, aby poznal skutečnost. Díky špatně nasazeným brýlím však vidí pravou tvář světa - labyrint plný přetvářky, závisti, podvodů, touhy po přepychu a slávě. Ráj srdce představuje návrat do vlastního srdce a odevzdání se boží vůli

J. A. Komenský došel na svoji dobu k poznatkům, které je možné označit za revoluční. Jeho věhlas začal už za jeho života, ale až mnohem později byly myšlenky Komenského doceněny a realizovány. Komenského díla vyšla v mnoha překladech. Jeho didaktické myšlenky převzali encyklopedisté a osvícenci.

18. 5.

POZOR četba DEKAMERON:

(Pampinea):

- "Vidím-li to dobře i z druhé strany, pak můžeme po pravdě říci, že zde nikoho neopouštíme, ba naopak, opuštěny jsme spíše my, protože naši pokrevní buď zemřeli, či uprchli před smrtí a zanechali nás tu samotné v takovém žalu, jako bychom ani nebyly jejich.Nikdo nám proto nemůže kvůli tomuto záměru nic vyčítat, ba kdybychom se jím neřídily, mohla by nás stihnout bolest a zármutek a možná že i smrt. Bude-li vám to tedy vhod, myslím, že bychom přikázaly svým služebným, aby přišly za námi se vším potřebným, a vypravily se pobývat jednou zde, zítra onde. Budeme se veselit a radovat, jak jen to v téhle době půjde, a to tak dlouho, dokud nespatříme (nestihne-li nás ovšem dříve smrt), že nebesa udělala už téhle pohromě konec..."

- "Pane, jeřábi mají pouze jednu nohu a jedno stehno."To Currada v té chvíli rozzuřilo a pravil:"Jakže, ďáble? Že mají jen jednu nohu a jedno stehno? Myslíš, že jsem jaktěživ neviděl jiného jeřába, než je tenhle?" Chichibio pokračoval:"Je tomu tak, pane, jak říkám. A je-li vám libo, ukážu vám to na živých.!

- charakterizovat v 1. ukázce pocity vypravěčky

- zasadit výňatek do kontextu celého díla (z jaké části knihy je)

- vysvětlit název díla

- dokončit stručně děj 2. ukázky

- několika větami dokončit děj dalšího příběhu (ne, co předcházelo ukázce):

Když lodníci na těchto lodích uviděli Landolfovu lodičku, uzavřeli jí cestu, aby nemohla ujet, a dozvěděvše se, komu loď patří, uradili se, neboť to byli lidé povahy loupeživé a peněz lačné, že se Landolfovy lodičky zmocní, neboť Landolfa podle pověsti znali jako člověka velice bohatého...........přirazili k malé Landolfově lodičce a za chvíli ji měli bez velké námahy ve svých rukou...

- Napište mi, který příběh se vám nejvíc líbil, a jestli jste četli ještě jiné než ty zadané.

Prosím do zítřka (úterý 19. 5.) do 12. hod.

24. 5. Napište si dál k českému baroku. Měli jsme 1. exulantskou tvorbu, teď domácí.

2. DOMÁCÍ AUTOŘI

Adama Michna z Otradovic: jihočeský varhaník a učitel, skladatel písní. Kancionál „Česká mariánská muzika": písně vánoční, ukolébavky, milostné a přírodní náměty (Pod našima okny, Hajej, můj andílku, Chtíc, aby spal,...)

Bedřich Bridel: jezuitský kněz, profesor rétoriky a poetiky, misionář (zemřel na mor, nakazil se při ošetřování nemocných). Meditativní básnická skladba „Co Bůh? Člověk?": jedna z nejvýznamnějších básnických skladeb českého baroka. Jde o meditaci o poměru člověka k Bohu - ostrý kontrast (člověk nicotný, Bůh všemocný) zmírňuje myšlenka, že člověk je dílem Stvořitele, nemůže být jeho hodnota tedy tak malá. Další kontrasty - světlo x tma, krása x hnus, věčnost x pomíjivost

Bohuslav Balbín: vzdělavatelská literatura, jezuitský kněz (nebyl však dobrý řečník), učitel (práce nucen zanechat, pravděpodobně pedofilní sklony), opouští Prahu, usazuje se v Klatovech. Psal jen latinsky, ale byl vlastenec, který bránil vlast i jazyk. „Výtah z českých dějin" - definitivní zákaz Prahy, dle cenzury je to kniha nacionalistická, s protihabsburskými myšlenkami. Nejvýznamnější dílo - „Rozprava na obranu jazyka slovanského, zvláště českého" - stačí zkráceně Balbínova obrana: poukazuje na ponižující postavení češtiny v pobělohorské době, zjišťuje příčiny (mnoho cizinců, i ve vysokých funkcích, jejich nechuť učit se česky, neschopnost šlechty hájit stará práva země, nezájem duchovních o jazyk), vyzdvihuje vysokou úroveň a důležitost češtiny. Vydána až na počátku národního obrození r. 1775, přeložena do češtiny až r. 1896!

Felix Kadlinský: sbírka duchovní poezie „Zdoroslavíček" (v kratochvilném hájíčku postavený): připomíná kancionál, ale určen k recitaci

Václav Jan Rosa: vzdělavatelská literatura, básník a jazykovědec, purista

Antonín Koniáš: legendární postava spjatá s naší minulostí hlavně negativně. Byl vzdělaný jezuita, vynikající řečník, který dokázal strhnout posluchače (hlavně líčením pekelných hrůz). Koniáš sestavil seznam zakázaných knih „Klíč (kacířské bludy k rozeznání otvírající)": Do tohoto Klíče byla zařazena skoro třetina! všech do té doby vydaných českých knih. (Nepálil však jen protestantské knihy a umělecké skvosty, ale i brakovou lit. nebo pornografické knihy). Mnoho nekatolických knih prošlo pouze se začerněním „závadných" míst. Mimo to napsal i kancionály nebo herbář.

Vycházejí tzv. HOMILETIKA = kazatelská literatura

3. LIDOVÁ a POLOLIDOVÁ SLOVESNOST

Přechod mezi oficiální lit. a ústní lidovou slovesností - pololidová literatura: o lidu, ale z pozic měšťanstva. INTERLUDIA = krátké frašky pro měšťanstvo z lidového života, často výsměch sedlákovi, nevybíravá kritika. Nejznámější autor pololidové lit. - Václav František Kocmánek: „Lamentatio rustikana" = Lamentace venkovanů - částí je i selský Otčenáš, výjevy z 30leté války, jíž sedláci trpěli, autor má ale odstup člověka, který stojí o stupínek výš. Lidová slovesnost: tvorba lidu, tematická i žánrová pestrost, odraz životních zkušeností, inspirační zdroj pro lit., hlavně v době národního obrození. Šířily se pověsti, pohádky lidové písně, přísloví, hádanky, lidové drama, loutkové hry, balady (Osiřelo dítě), kramářské (jarmareční) písně o požárech, povodních, vraždách ap. s doprovodem obrázků a flašinetu. do doby baroka se datuje i tzv. PÍSMÁCKÁ LITERATURA = zapisování událostí laickými, hlavně venkovskými autory, např. Jan František Vavák

!! Přečtěte si v čítance: str. 102 Kapitola II, str. 103 - 104 pedagogické zásady z Velké didaktiky, str. 105 Svět v obrazech, str. 106 Bridel - hl. kontrasty ve 2. sloce, str. 107 Balbín (známé Nedej zahynouti nám i budoucím!), str. 109 Lamentatio - konce slok Otčenáš

27. 5. POZOR ČETBA! Po víkendu vám napíšu úkoly k Romeovi a Julii, později k Molierovi.

NOVÁ LÁTKA: KLASICISMUS, OSVÍCENSTVÍ, PREROMANTISMUS

KLASICISMUS

= umělecký směr v Evropě 17. a 18. stol., z lat. classicus - vynikající, vzorový. Největší rozkvět ve Francii. Pravý klasicismus - v 17. stol., zpočátku prolíná s barokem. vrcholná forma klasicismu - empír (Francie, poč. 19. stol., sloh období Napoleonovy vlády, mnohem větší inspirace antikou)

Znaky klasicismu: - francouzský filozof René Descartes: „Cogito, ergo sum." = Myslím, tedy jsem - Proti barokní citovosti a mystice staví rozum jako tvůrčí sílu. - Kritériem krásy je rozumovost a pravdivost. - Vzor - antické umění. - Zdůrazňuje myšlenku podřízení soukromých zájmů jednotlivců cílům veřejnosti (obci, státu). - Uměleckému dílu má napomáhat pevný soubor estetických pravidel.

Klasicismus se uplatňoval v malířství, sochařství (busty a pomníky z bílého mramoru), architektuře (památníky, monumentální stavby - Versailles, Vítězný oblouk ve Francii, Braniborská brána v Berlíně aj.), v zahradní architektuře (geometrické obrazce ve francouzském parku), v hudbě (Haydn, Mozart, Beethoven). V literatuře: žánry vysoké a nízké. Vysoké žánry - óda, epos, tragédie - zachycovaly vznešené historické náměty, život vladařů a vojevůdců. Nízké žánry - bajka, komedie - zobrazovaly každodenní život a jeho směšné stránky, neurozené postavy. V dramatu existuje zásada tří jednot (času, místa a děje) - z antiky.

TRAGÉDIE: Pierre Corneille (pjér kornej) - „Cid", ze španělské písně o Cidovi, hrdinovi boje s Maury. Jean Racine (žán rasin) - „Faidra": miluje nevlastního syna, ten lásku neopětuje, žárlivé intriky, syn umírá, F. sebevražda

KOMEDIE: vytváří ustálené lidské typy (lakotný měšťan, rozmařilý šlechtic, zištný lékař aj.), vznikají tzv. charakterové komedie. Vrchol - v díle Moliera.

1. 6. ČETBA: Romeo a Julie (Pokud někdo četl i Hamleta a chce další známku z četby, ozvěte se, napíšu zadání). Prosím dnes do 22. hod.

1. Julie: Ach, Romeo! Proč jsi Romeo? Své jméno zapři, odřekni se otce, anebo, chceš-li, zasvěť se mně, a přestanu být Kapuletová.

Romeo: Mám ještě poslouchat? Či odpovím?

Julie: Tvé jméno jenom je můj nepřítel. Tys jenom ty. Ty vůbec nejsi Montek. Co je to Montek? Ruka ne, ni noha, ni paže, ani tvář, ni jiná část, patřící k člověku. Proč nemáš jiné jméno? Copak je po jméně? Co růží zvou, i zváno jinak vonělo by stejně. A tak i Romeo, nebýt Romeo zván, by nebyl o nic méně drahocenný než s tímto jménem. Romeo, svlec to jméno! A za ně, které není části tebe, si vezmi mne!

Romeo: Beru tě za slovo. Nazvi mě svým, a budu znovu pokřtěn. už nechci nikdy víc být Romeo.

- Co ukázka vypovídá o vzájemném vztahu obou postav a vztahu dvou rodů? Charakterizujte postavy. - Co bezprostředně předcházelo ději ve výňatku? - Vypište další postavy a jejich vztah k Romeovi a Julii (kromě postavy z 2. výňatku)

2. Oddal jsem je. Den jejich tajné svatby byl soudný Tybaltův, pro jehož smrt byl novomanžel Romeo vyhnán z města. A to byl důvod Juliiných slz. Vy, ve snaze ji vysvobodit z žalu, jste zasnoubil a by byste sezdal násilně s Parisem. Tu přijde ke mně a s hrůzou domáhá se na mě rady, jak by se vyhnula té druhé svatbě, sic že si u mne v cele vezme život. Jsa v těchto vědách znalý, dal jsem jí uspávací nápoj, jehož účin mě nezklamal: zůstala jako mrtvá. Zatím jsem napsal Romeovi list, aby se vrátil dnešní hrozné noci a pomohl ji živou vyvést z hrobu, až účin nápoje zas pomine. Avšak můj posel, dobrý bratr Jan, byl zdržen náhodou a včera večer mi dopis vrátil.

- Napište stručně, co pak následovalo, jak dopadl celý plán. - Charakterizujte postavu z ukázky - vypravěče. - V čem spočívá nadčasovost tématu? Objevují se i v současné době takoví „Romeové a Julie"? - Jak se vám příběh líbil? Překvapilo vás něco?

2. 6. Díky za četbu (až na dva lajdáky). Vaše písemné vyjadřování po stránce obsahové jste zvládli dobře, ale pravopisná stránka, ta je u většiny horší. Na to, že znovu opakujeme pravopis, je těch chyb moc. Podívejte se na stránku MLUVNICE

Moliere, vl. jm. Jean-Baptiste Poquelin (žán batist poklen), 1622 - 1973: Syn zámožného měšťana, odmítl pokračovat v otcově povolání královského čalouníka, přitahovalo ho divadlo. Proto pseudonym. V kočovné společnosti působil jako herec a režisér, pak ředitel. Později přijat ke královskému dvoru. Kritizoval dvorskou šlechtu a církev - konflikty. Využíval tradici lidových frašek, předváděl soudobou mravní problematiku. Vytvořil výrazné lidské typy. „Tartuffe neboli Podvodník" - nejodvážnější satirická komedie z Paříže. Jde o pokrytce, který se vetře do rodiny měšťana Orgona. Odhaluje špiclovské praktiky tajných církevních organizací, proto byla komedie i přes královskou přízeň zakázána. „Lakomec" - nejproslulejší, inspirace - Plautus Komedie o hrnci. „Misantrop" - člověk, který nenávidí lidi. Jedny proto, že jsou špatní, druhé proto, že jsou k těm špatným shovívaví. Další komedie: „Škola žen", „Měšťák šlechticem", „Zdravý nemocný" - chorobný hypochondr, „Don Juan" - svůdce žen (poprvé Tirso de Molina) aj. Celkem 33 her.

Společenské kritice se věnoval i Jean de La Fontaine (žán de la fontén), psal bajky, asi 12 knih: „Bajky"

4. 6. ČETBA: Kdo četl i Hamleta, dejte mi vědět, napíšu vám k němu úkoly a můžete mít další četbu. Pro všechny Moliere. Vyberte si Lakomce nebo Tartuffa.

Lakomec

Harpagon: (Už ze zahrady je ho slyšet, jak křičí.) Chyťte zloděje! Chyťte zloděje! Chyťte vraha! Stráž! Pane Bože na nebi! Je po mně! Zabili mě! Podřezali mě! Ukradli mi moje peníze! Kdo to mohl být? Kam se propad? Kde se skrývá? Kam se vrtnout, abych ho našel? Kam běžet? Kam neběžet? Není tamhle? Nebo tady? Kdo je to? Stůj! Vrať mi mé peníze, padouchu! (Popadne sebe samého za ruku.) Fuj, to jsem já. Jsem z toho celý tumpachový. Už nevím, kdo jsem, ani co dělám. Ach peníze, penízky, vy moji zlatí drahouškové! Vzali mi vás! Jste pryč, a pryč je má opora, má útěcha, má radost! Pro mne je všemu konec!

1. Zasadit výňatek do kontextu díla a stručně popsat situaci, která následuje. 2. Charakterizovat Harpagona. 3. Vypsat další postavy a jejich vztah k Harpagonovi (např. Kleantes - syn, miluje Marianu). 4. Která z postav nebo která situace vás zaujala? 5. Jak z úryvku poznáte, že jde o drama (komedii)? 6. Čím je zvláštní výňatek z jazykové, stylistické stránky?

Tartuffe

Orgon: (Dorině) No tak! Co nového? Tak mluv! Jsem zvědavý. Jsou všichni v pořádku? A všichni při zdraví? Dorina: Madam nám stonala. Něco ji chytlo včera a měla zimnici až skoro do večera. Orgon: A Tartuffe? Dorina: Copak ten! Ten se má znamenitě! Je tlustý, červený - zkrátka jak prase v žitě. Orgon: Chudáček. Dorina: Byla vám z té horečky tak mdlá, že u večeře pak vůbec nic nejedla. A hlava chudinku bolela jako trám. Orgon: A Tartuffe? ....

1. Charakterizovat postavy ve výňatku a vysvětlit zvláštní reakci Orgona. 2. Charakterizovat Tartuffa a objasnit, jak se ocitl v Orgonově domě. 3. Uvést další hlavní postavy. Kdo měl zásluhu na odhalení Tartuffa jako podvodníka? 4. Jak z úryvku poznáte, že jde o drama (komedii)? 5. Jak skončila postava Tartuffa?

!!Pro ty, co nejdou do školy: Opište si prosím do sešitu

OSVÍCENSTVÍ

=evropské myšlenkové hnutí 18. stol. spjaté s filozofií, myšlením a společensko-politickou oblastí. V umění se prosazuje klasicismus. - Osvícenská literatura nevytvořila samostatný proud. Ve starší fázi je zdůrazňován rozum (Voltaire), v novější fázi souvisí s citovostí préromantismu (Rousseau).

= názorový protiklad baroka: Proti citovosti staví rozum (racionalismus), proti nadpřirozenu empirickou (ověřitelnou) zkušenost, proti slepé víře poznání a vzdělání (= „Boj světla s tmou předsudků")

- Kořeny: Anglie, rozvoj ve Francii, v Čechách od 70. let 18. stol. (NO)

- Další znaky: Osvícenci vyznávali svobodu a rovnoprávnost, zaměřovali se proti absolutistickému systému, feudalismu a církvi. Odmítali třídění společnosti na tři stavy, které prý určil Bůh. Důraz na rozum vedl k rozvoji vědy (věřili v neustálý pokrok) i k boji s náboženskými předsudky, až k ateismu (Nevědomost=příčina všeho zla!) - Osvícenci byli současně spisovateli, filozofy, historiky, publicisty, politiky.

Nejproslulejší a literárně nejúspěšnější byl filozof a spisovatel VOLTAIRE (vl. jm. Francois Marie Arouet). Řídil se heslem „Mým povoláním je říkat, co si myslím". Proto často upadal v nemilost a byl vězněn. Francouzi si ho vážili víc než krále (Ludvík XV.) Zastával se obětí bezpráví, hlásal toleranci, vystupoval proti despotismu a fanatismu (spis „Rozprava o snášenlivosti"). Drama „Zaira". V literárním díle uplatňoval žánr filozofická povídka = duchaplný, ironický text proti lidské nesnášenlivosti, hlouposti apod. („Prosťáček" - selský rozum proti fanatismu a předsudkům). Největší proslulost - satiricko-filozofický román „Candide": O nekritickém optimismu daného vírou v boží prozřetelnost. Na příhodách morálně čistého mladíka odhaluje prodejnost soudů, zvůli absolutní moci apod. (1. překlad do Č - Karel Havlíček Borovský)

Mladší generaci osvícenců reprezentují ENCYKLOPEDISTÉ, osvíc. filozofové a učenci, nazýváni podle „Encyklopedie", vydávané v letech 1751 až 1772. Shrnovala dosavadní vědomosti o světě a pokusila se o jeho vědecký výklad. Vyzývá čtenáře k vlastnímu uvažování a k hledání pravdy ve vědě a historii, ne v bibli (negativní odezva u jezuitů, vydávání nakonec zastaveno, tisk tajně). Hlavní organizátor - Denis DIDEROT. Byl i vynikající spisovatel: „Jakub fatalista" - román, vyprávění bodrého sluhy Jakuba a jeho pána během putování. „Jeptiška" - román, útoky na dobové poměry, hl. v klášterech. Vyprávění dívky násilím přinucené snášet příkoří v klášteře.

ANGLICKÉ OSVÍCENSTVÍ

Daniel Defoe: „Život a zvláštní podivná dobrodružství Robinsona Crusoe, námořníka z Yorku" (skotský námořník Alexandr Selkirk)

Jonathan Swift: „Gulliverovy cesty" = utopický román, komická Odyssea, 4 díly, mapky, portrét G., ich-forma. Putování po imaginárních zemích a ostrovech je záminkou ke kritice.

ITALSKÉ OSVÍCENSTVÍ

Tady proniklo do žánru commedia dellarte (už v 16. stol.) - ustálené typy (harlekýn, kolombína, pierot). Psal je dramatik Carlo Coldoni: „Sluha dvou pánů"

NĚMECKÉ OSVÍCENSTVÍ

Gotthold Ephraim Lessing - zakladatel měšťanského dramatu. Nejznámější komedie „Mína z Barnhelmu" (Saska Mína - snoubenec pruský major, který pozná, že zdravý rozum je lepší než vojenské zásady. Prusko a Sasko tehdy ve válečném konfliktu), „Emilia Galotti", „Moudrý Nathan"

RUSKÉ OSVÍCENSTVÍ

Ivan Andrejevič Krylov - tvůrce bajky

26. 6. DOPLŇTE si ještě:

PREROMANTISMUS

= pestrý proud různých uměleckých tendencí v evropských literaturách 2. pol. 18. stol. Tvoří přechod mezi klasicismem a romantismem. Objevuje se jako reakce na klasicismus, opouští jeho dogmata.

Znaky: - Projevil se hlavně v literatuře. - Zdůrazňuje význam citu jako základu morálky, proto se někdy označuje jako sentimentalismus.

- Požaduje tvůrčí svobodu, odmítá příkazy, konvence.

- Navrací se k přírodě, středověké historii, lidové slovesnosti a mytologii.

- V literatuře vystupuje často mnich, poustevník, poutník, vězeň.

- Vzorem je prostý, venkovský člověk a prostý způsob života, svět neporušený civilizací

- Obdivuje schopného a podnikavého jedince.

Kolébkou preromantismu je ANGLIE, kde vznikl 1. sentim. román - autor Samuel Richardson: "Pamela"

FRANCIE

Jean Jacques Rousseau

= francouzský spisovatel, filozof, myslitel, duchovní otec preromantismu, = zastánce názoru, že jen příroda zachovává člověka v jeho svobodném, přirozeném stavu (člověk je od přírody dobrý, kazí ho civilizace). Majetek vede ke společenským rozdílům a válkám.

Filozofické pojednání "Rozprava o původu nerovnosti mezi lidmi"

Pedagogický román "Emil čili O výchově" - Jak by měl vypadat ideální výchovný systém, studie výchovy dětí v přírodě.

Vrcholné dílo evropského prerom. - sentimentální román v dopisech "Julie neboli Nová Heloisa": Líčení alpské přírody a citů. Šlechtická dcera Julie se zamiluje do domácího učitele. Otec Julie zabrání nerovnému sňatku, učitel odjíždí na cestu kolem světa. Po letech se setkávají jako přátelé.

Antoine Francois Prévost

román "Příběh rytíře des Grieux a Manon Lescaut" - tragický milostný příběh, pravidelně se střídá štěstí a neštěstí (V. Nezval - hra "Manon L.")

Francois-René de Chateaubriand

novela "Atala" (podtitul Láska dvou divochů v pustině) - úvahy o návratu člověka k přírodě, tragická láska (Atala - dcera náčelníka, tajná křesťanka, zamiluje se do Šakty, utečou do pustiny. Matka Atalu zaslíbila Marii - rozpor mezi milostnou vášní a vírou, Atala se otráví. Šakta obviňuje křesťanství, ale páter Aubry, který má v pralese misijní stanici, ho smiřuje s tragédií. Popis idylické obce indiánů, tajuplná mystika křesťanských obřadů)

NĚMECKO

Johann Gottfried Herder

Byl přesvědčen, že během vývoje lidstva se v různých časových údobích podílí střídavě na tvorbě historie jednotlivé národy, dominující roli přisuzoval Slovanům pro jejich mírumilovnost a cit pro lidovou píseň - vliv v našem NO

Byl jedním z teoretiků literárního hnutí Sturm und Drang (bouře a vzdor) - rysem je idealizace individuální vzpoury jedince proti okolnímu světu, rysy preromantismu obecně. Příkladem tvůrčí svobody byl pro ně Shakespeare, v N se zněj stal téměř kult.

Goethe a Schiller - v září